Stručné údaje z historie Čech, Moravy, českého Slezska

a oblastí se vztahem k jejich historii

se zřetelem k zemědělství a stavbám

 1. část - do přelomu letopočtu

2. - rozpracovaná část - od přelomu letopočtu do L. P. 800 (n. l.)

V gesci

Katedry operační a systémové analýzy

na základě zadání doc. Ing. Jaroslav Švasty, CSc.

zpracoval Ing. Milan Svoboda

 

(mateřská firma)

 

 

Březen 2003 – leden 2008

 

 

 

Poznámka a poděkování

 

Děkuji p. doc. Ing. Jaroslavu Švastovi, CSc. za rady při přípravě tohoto dokumentu, a to i z hlediska potřeby jeho doplnění a jeho pokračování.

 

Text se zřejmě stane určitou přílohou disertační práce. Citujte tedy, prosím, zdroj. Děkuji.

 

 

 

Obsah

 

Období 3 mil. let př. Kr. - 700 př. Kr. - pravěk 

1. Starší doba kamenná, paleolit – 3 mil. let př. Kr. – 10 000 př. Kr.  [1]  

2. Střední doba kamenná, mezolit 10 000 př. Kr. – 5500 let př. Kr.

 

    „Vsuvka“: Domestikace plodin a dobytka, první státy           str. 4

            Obilí, pšenice  str. 4

            Místa počátků pěstování kulturních plodin    str. 4

            Domestikace zvířat    str. 5

            Oblasti s nejvíce úrodnou půdou       str. 5

Společné znaky prvních států           str. 6

            Řím     str. 6

 

3. Mladší doba kamenná, neolit - 5500 př. Kr. - 3800 př. Kr.            str. 7

4. Pozdní doba kamenná, eneolit - 3800 př. Kr. - 2100 př. Kr., k. s lineární keramikou   str. 9

5. Starší doba bronzová - 2100 př. Kr. - 1450 př. Kr., únětická kultura       str. 12

6. Střední doba bronzová - 1450 př. Kr. - 1250 př. Kr., mohylové kultury    str. 14

7. Mladší doba bronzová - 1250 př. Kr. - 700 př. Kr., kultura lidu popelnicových polí    str. 16

 

Období od r. 700 př. Kr. – L. P. 500 – starověk, antika

8. Doba halštatská - 700 př. Kr - 450 př. Kr., starší doba železná  str. 19

9. Doba laténská - 450 př. Kr. - přelom letopočtu     str. 22

10. Starší doba římská - přelom letopočtu - L. P. 180

11. Mladší doba římská - L. P. 180 - L. P. 400

12. Končící vliv Říše římské - L. P. 400 - L. P. 500 (pracovní označení) [2]

 

Období od L. P. 500 – středověk

13. Stěhování národů - L. P. 500 - L. P. 620

14. Sámova říše - L. P. 620 - L. P. 660

15. Vícero knížat v Čechách a na Moravě - L. P. 660 - L. P. 800 (pracovní označení)

 

Pozn.: př. Kr. – před Kristem neboli př. n. l. – před naším letopočtem

            L. P. – léta Páně neboli n. l. – našeho letopočtu

 

Většina letopočtů je zaokrouhlena.

 


 

1. Starší doba kamenná - paleolit           3 milióny let př. Kr. – 10 000 př. Kr.

 

Území dnešní ČR nebylo ani v období ledových dob zcela pokryto ledovcem. To ovlivňovalo život obyvatel, nacházejících se v této oblasti. Hustota populace byla v tomto období nízká. Osídlení zřejmě nebylo kontinuální (v čase). Na území dnešní ČR byly objeveny nálezy staré 1,5 mil. let, dále staré cca 750 tis. let, také z období  100 - 30 tis. let př. Kr.

Možné vývojové stupně od společných předků, které měli lidoopi a člověk, jsou:

1. primát obývající les -> 2. Ramapithecus -> 3. Australopithecus -> 4. Homo habilis  -> 5. Homo erectus  -> 6. Homo sapiens ->

-> 7. a) Homo sapiens neanderthalensis (vymřel)

-> 7. b) Homo sapiens sapiens (moderní člověk)

V Evropě byly před 500 tis. lety pralesy. Byly to řídké dubové nebo smíšené lesy s hustým podrostem. Žili zde také lesní sloni, nosorožci, losi, bobři, šavlozubí tygři a další velké šelmy.

 

Volně stojící 2 plastiky bizona o výšce 1 mTucAudoubert v dnešní Francii jsou dílem Cromagnonského (čti kromaňonského) člověka. Nazýváme jej podle místa jeho nálezu v kamenolomu Cro-Magnon u les Eyzies-de-Tayac v jižní Francii. Je možné, že to byl původem Homo sapiens prasapiens (pelaestinensis), který sem přišel z východu. U nás se nazývá tento člověk také „lovec mamutů“ a byla po něm nalezena v Dolních Věstonicích na Moravě dosud nejstarší známá keramická pec, dále tzv. Věstonická venuše a jiné sošky lidí a zvířat.

 

Člověk moderního typu – cromagnonský – má zřejmě svůj původ v Africe. (Ale poslední nálezy naznačují více možných center, odkud se po světě mohl rozšiřovat jeho předchůdce Homo erectus. Jedno je na východ od území dnešní ČR. Zdroj:  [3]). Jedno z míst jeho rozšiřování je Přední Asie. Tam se jeho postup asi na šedesát tisíc let zastavil. (V Evropě byla zima a žili zde nebezpeční homo sapiens neanderthalensis.) Na západ, do Evropy, postoupil až 40 – 30 tis. let př. Kr., a to zřejmě postupně, v několika migračních vlnách.

Při jedné z nich se usadil v Dolních Věstonicích (mezi dnešní Břeclaví a Brnem) a také v Předmostí (u dnešního Přerova na Moravě).

Muži byli štíhlí, vysocí (1,7) až 1,8 metru, ženy byly menší. Dožívali se 60 let.

Když osídlili Evropu, neandrtálci tu ještě několik století přežívali. U nás člověk neandrtálský žil v Polabí v jeskyních. Člověk rozumný – cromagnonský u nás zakládal sídliště na otevřených prostranstvích. (V západní Evropě oba druhy žily v jeskyních nebo pod skalními převisy.)

V Evropě tenkrát žila velká stáda zvířat.

V Dolních Věstonicích a v Předmostí se mohli lidé scházet za účelem společného lovu zvěře, která procházela Moravskou branou (níže položeným zúžením terénu). V jiných obdobích se lovci pravděpodobně rozptylovali do okolí.

(Zdroj převážné většiny informací v předchozích a následujících několika odstavcích: [4])

Na jižné Moravě, v Dolních Věstonicích a v Předmostí u Přerova byla centra evropské populace, jak to vyplývá z jejich polohy uprostřed kontinentu. V Dolních Věstonicích stálo v té době až 10 obydlí vzdáleně připomínajících indiánská týpí nebo jurty potažené kůžemi. V každém mohlo být 10 lidí. Život lovců v rámci 1 roku byl nepravidelný - zahrnoval setkání, oslavy, rituály. Maximálně tam mohlo být tedy najednou „ubytováno“ 100 obyvatel, a to spíše v zimě.

V regionu středního Podunají – dnešní oblasti Moravy, Slovenska, Maďarska a Rakouska – se mohlo tehdy uživit asi 5000 lidí. Podobné skupiny žily i na území dnešní Francie, Španělska, nebo na Ukrajině a v Rusku.

Nejnovější kosterní nálezy člověka, který žil v Dolních Věstonicích skoro před 30 tis. lety svědčí o tom, že vypadal zhruba stejně jako vy nebo já. Kdyby se tehdejší člověk oholil a ostříhal podle současné módy, oblékl si sako, kalhoty a šel se projít dnes po pražském Václavském náměstí, nikdo by nepostřehl, že pochází ze starší doby kamenné.

Tehdejší lidé potřebovali oblek s rukávy, kalhotami a obuv, stejně jako dnes eskymáci nebo původní obyvatelé Sibiře. Uměli si ušít oblečení z kůže, některé doplňky uměli dokonce utkat.

Krajina na dnešním území ČR byla tehdy stepí nebo lesostepí.

 

Celkem 95 % obyvatel Evropy má 1 a tentýž základní typ mitochondriální DNA. Ta se dědí v mateřské (ženské) linii. Celkem je těchto základních typů v Evropě 7. Základní typy mitochondriální DNA se objevily cca 15 000 let př. Kr. (Zdroj: [5])

 

 

Lov a sběr – starší doba kamenná - paleolit

 

Lidé tehdy lovili soby, koně, (mohutné) medvědy, vlky a mamuty. Tehdy žili na našem dnešním území také nosorožci, lišky, hyeny a lvi (pravěcí, šavlozubí lvi, samci byli zřejmě bez hřívy).

Zdá se, že lidé tehdy mohli z části jíst i rostlinnou stravu (asi také v závislosti na ročních obdobích). Mohlo se jednat o rostliny, kořínky, semena (případně plody – vlastní doplnění).

Vařili maso. Některá ohniště mají kamenný kryt – zřejmě na pečení masa. Tato zařízení fungují pro tento účel velmi dobře i dnes.

Připravovali si pravděpodobně také vývary (polévky). Vedle ohniště udělali jamku, mohli do ní dát i kožený vak. Naplnili ji vodou a dovnitř vhodili rozpálené kameny. Nádoby tehdy podle všeho neměli. (Jamky vedle ohnišť se nalezly, i když ne na jižní Moravě; v některých byly i ohněm opálené kulaté kameny.)

 

 

2. střední doba kamenná - mezolit          10 000 př. Kr. - 5500 let př. Kr.

 

Život na konci poslední doby ledové, okolo r. 8000 př. Kr., se příliš nelišil od života v předešlých 100 tisících let. Kolem r. 8000 př. Kr. ale začínají převládat současné klimatické podmínky. Za období 8000 let př. Kr. až 4000 let př. Kr. se počty obyvatel na světě zněkolikanásobily.

Přibližně v období 8000 př. Kr. až 6000 př. Kr. se začínají na světě objevovat první vesnice. Asi v období 6000 let př. Kr. až 3000 př. Kr. vznikají ve světě první městečka - města.

Obecně k pokroku ve vývoji společnosti docházelo nejdříve v jižních částech Evropy a Asie a teprve poté ve střední Evropě.

 

Sahara byla kdysi zelenou savanou. Bylo v ní plno zvěře a jezera oplývala rybami. V době 10500 – 5500 let př. Kr. to bylo velmi příjemné místo k životu. Vypovídají o tom archeologické nálezy. (Zdroj: [6])

Sahara byla v té době úrodnou oblastí. Pěstovaly se tam plodiny. Choval se tam dobytek. Lovily se ryby. Vyráběla se tam keramika.

Zdá se, že v minulosti každých 100 tis. let bylo období 5 tis. let, kdy se z oblasti Sahary stával zelený kraj s dostatečnými srážkami.

 


 

(„Vsuvka“:) Domestikace plodin a dobytka, první státy

 

Domestikace plodin a dobytka

 

Divoká pšenice měla křehká stébla, která se často lámala a zrna tím vypadávala. Měla rovněž hrubé nažky, které způsobovaly zanášení semen dále od rostlin. Zřejmě cíleně lidé vybírali jedince s méně vypadávajícími zrny.

Nejdříve se pěstovala divoká pšenice jednozrnka a divoký ječmen. Později vzniká a pěstuje se i pšenice dvouzrnka.

 

V Thajsku došlo okolo roku 7000 př. Kr. k domestikaci bobu a určitého druhu hrachu. Rýže zde byla pěstována zřejmě 4000 let př. Kr. Za první domestikovaný druh plodiny je podle jednoho zdroje považováno proso, a to přibližně 4000 (podle jiného pramene 6000) let př. Kr. v dnešní Číně. Rýže, pocházející z jižních oblastí dnešní Číny byla domestikována na severu (podle jiného pramene na jihu) dnešní Číny, okolo r. 3000 př. Kr. (dle jiného pramene asi od r. 4000 př. Kr.).

 

Místa počátků pěstování kulturních rostlin

 

Pšenice          Blízký východ

Ječmen           Blízký východ

Žito                  jižní Evropa

Oves               jižní Evropa

Kukuřice         Jižní Amerika (2000 let př. Kr.)

Proso              Čína (jiné proso v severovýchodní Africe)

Vojtěška          střední Asie

Vinná réva       jižní Evropa (nebo západní Asie, Zdroj: [7])

Čočka             Blízký východ

Hrách              Blízký východ

Cibule             Střední Asie (jiné zdroje uvádějí území dnešního Iránu, Afghánistánu, Pákistánu)

 
 

Domestikace zvířat

 

Z divokých zvířat byly vybírány statné a současně povolné kusy. Domestikaci usnadňovala skutečnost, že zvykem prvně domestikovaných druhů bylo řídit se podle vůdčího jedince.

 

Místa domestikace zvířat

Kůň                 jihozápadní Asie

Skot                jižní Evropa a Anatolie (Anatolie = západ dnešního Turecka)

Prase              jižní Evropa, Anatolie a jihovýchodní Asie

Ovce               Blízký východ a oblast okolo Kaspického moře

Koza               Blízký východ, Persie a Anatolie

Drůbež            jihovýchodní Asie

Husa               Blízký východ

 

 

Oblasti s nejvíce úrodnou půdou

 

Úrodná půda podporovala rozvoj oblastí. K úspěšnému rozvoji zemědělství však bylo zapotřebí rovněž dostatečné zavlažování.

Nejúrodnější půda se nacházela na územích:

 

- Španělsko

- jižní Francie

- Itálie

- Přední Asie

- severní Afrika

- okolí Nilu

- oblast mezi Černým a Kaspickým mořem

- Řecko

- jižní Meziříčí

- Indie

- Čína

- Japonsko

 

 

Společné znaky prvních států

 

V prvních státech docházelo nejdříve k rozvoji zemědělství na úrodných půdách s dostatkem dostupné vody. Dostatek potravy přispíval i ke vzniku jednotlivých řemesel. Byla stavěna první města. Vznikal správní aparát. Nutnost pořizovat hospodářské i jiné záznamy vedla ke vzniku písma. Společnost se začínala členit. Byly staveny velké církevní a veřejné stavby. Boje vnitřní i s okolím posilovaly i ukončovaly rozvoj jednotlivých oblastí. Docházelo k rozvoji kultury a náboženství. Ve vzniklých státech existovaly sítě dobrých cest. Obchod uvnitř říší i s okolními a vzdálenějšími oblastmi prosperoval. Fungovala pošta.

Pozn.: Celkový počet zachovaných hliněných tabulek (z různých míst) s textem činí cca 500 tis. kusů.

 

 

Řím

 

Řím byl založen spojením osad přibl. r. 750 př. Kr. Podle známé legendy bratry Romulem a Remem. Římský básník Stesichorus (nar. 635 př. Kr.) píše o založení Říma RomouTroji. Ta prý spolu s jinými ženami spálila všechny lodě, aby nebylo možno odjet z místa, které se jim líbilo. Město chránilo nejnižší brod přes řeku Tiberu a solnou stezku vedoucí mezi mořem a horami.

Okolo r. 600 př. Kr. byl Řím ne příliš velkým opevněným městem. Stal se republikou.

Důležitou příčinou vzestupu Říma byla podle jednoho zdroje vytrvalost při dosahování stanovených cílů.

Přibl. r. 390 př. Kr. ho dobývají Keltové, Kapitol ale dobyt nebyl.

Výboji do okolí se rozšířilo území Římské republiky ponejprv na střední a posléze na celou Itálii, a to okolo r. 270 př. Kr. Následovala bližší i vzdálenější území: Přibl. r. 260 př. Kr. na Kartáginci vlastněnou Sicílii - k jejich porážce došlo přibl. r. 240 př. Kr. Vítězství v dnešním Španělsku přibl. r. 210 př. Kr. Přibl. r. 150 př. Kr. došlo k obsazení severní Afriky. Ve válce s helénistickým královstvím okolo r. 140 př. Kr. získala Římská republika území Řecka, Makedonska a západní Anatolie.

 

 


 

3. Mladší doba kamenná - neolit                         5500 př. Kr. - 3800 př. Kr.

 

Některé zdroje datují začátek mladší doby kamenné do r. 5000 př. Kr.

Období "stvoření svět" čili doba "anno mundi" - rok světa je datován cca do r. 4000 př. Kr. - dle jednoho zdroje, další uvádějí dřívější datum - až cca 5900 př. Kr. Tento rok znamená uvedení lidské rasy, zastoupené Adamem a Evou,  do světa.

 

Vesnice se nacházely převážně v úrodných oblastech. Zemědělství vyžadovalo kolektivní způsob organizace práce, což přispívalo k postupnému vzniku společenských skupin a organizovaných společností na vesnicích, v městečkách a městech.

Vznikaly nové technologie.

V neolitu byly používány kostěné trubičky ke kouření (jako první dýmky). Vyplývá to z nálezu ve Švýcarsku. (Zdroj: [8])

V období neolitu je poprvé na území Čech a Moravy stálejší osídlení. V Čechách bylo cca 600 sídlišť.

 

 

Zemědělství - neolit

 

Na vznik vesnic a měst mělo z části vliv i zemědělství, které urychlovalo společenský vývoj. Jeho počátky se dle jednoho zdroje přičítají velkému počtu sběračských a loveckých skupin (tj. většímu počtu lidí) po změně klimatu a z toho vyplývající nutnosti změnit způsob získávání obživy.

Přestávají se lovit velká zvířata, jako byl mamut.

Obilí se při sklizni řezalo (nekovovým) srpem. (Zdroj: [9])

Zemědělství jako způsob hospodaření je do Evropy rozšiřováno příchozími zemědělci, kteří mohli pocházet z Anatolie (území dnešního Turecka), Přední Asie, Balkánu nebo dolního Podunají.

 

Postup využívání zemědělství:

- dostalo se do Evropy okolo roku 6500 př. Kr, a to nejdříve na území Řecka a dnešního Bulharska

- okolo r. 5500 př. Kr. vznikly první rolnické vesnice v povodí Dunaje (dolního)

- potomci těchto osadníků postupovaly na severozápad

- průměrná rychlost postupu byla vypočtena na 5 km za rok

- do střední Evropy je rozšiřováno příchozími přibližně r. 5000 př. Kr.

- s rozšiřováním zemědělství na západ a sever byly vyvíjeny nové, výživnější odrůdy obilovin

Ve světě se mléko savců používalo pro potravu lidí cca 6 - 4 tis. let př. Kr. (Zdroj: [10])

Pro mírné pásmo bylo charakteristické pěstování obilí. Pěstoval se ječmen a pšenice.

V této oblasti se choval dobytek, prasata, ovce a kozy. Člověk z nich získával maso, mléko, kůži, vlnu (a kosti).

Žárový způsob hospodaření se přestal používat někdy okolo r. 4500 př. Kr. (Zdroj: [11])

Využívání pluhu, ke kterému prvně došlo okolo r. 4000 př. Kr., umožnilo jak zlepšit podmínky pro pěstování plodin na již využívaných plochách, tak obdělávat dosud neobhospodařovanou půdu. Pro tažení pluhu a další zemědělské práce se využívala i zvířata.

Kromě obdělávaných polí další plochy ležely úhorem a pásla se na nich zvířata. (Zdroj: 9)

 

Do oblasti dnešní Paříže se zemědělství rozšířilo okolo r. 4750 př. Kr. Rozšiřování zemědělství pokračovalo po krátké přestávce směrem k Severnímu moři, do Skandinávie a na Britské ostrovy. Do Severoněmecké nížiny a jižní Skandinávie se rozšířilo okolo r. 4000 př. Kr., dle jiného zdroje okolo r. 3500 př. Kr.

Skupiny lovců a sběračů v té době převládali pouze v odlehlých neúrodných severních oblastech Evropy.

 

 


 

4. Pozdní doba kamenná - eneolit          3800 - 2100 př. Kr.    kultura s lineární keramikou

 

Noe, byl z rodu Šéta, se narodil asi 3000 let př. Kr.   Lámechovi, otci Noeho, bylo asi 50 let když zemřel Adam, který mu mj. vyprávěl o Edenu.

Okolo r. 3000 př. Kr. vznikala v některých oblastech světa království a vyvinuly se instituce pro vládu. Nejlepší podmínky pro vznik prvních civilizací tvořily řeky Eufrat a Tigris (jižní Meziříčí, Sumerové - 3500 př. Kr.), Nil (Egypt - 3200 př. Kr.), Ind (harappská kultura - 2500 př. Kr.) a Žlutá řeka (Říše středu - 1800 př. Kr.). Náplavy úrodné půdy znamenaly vhodné podmínky pro bohatou sklizeň, z toho vyplývající možnost dobrého zásobování prvních měst a rychlejší rozvoj.

Ze sociálního hlediska zde docházelo k vytvoření jednotlivých společenských vrstev. Na všech 4 místech vzniklo písmo. Společným znakem byly i první veřejné stavby.

 V jižním Meziříčí vznikala království na několika místech sumerského města. Kněží se zabývali i organizováním hospodářského života. Duchovenstvo zde volilo krále jako zástupce boha na Zemi. Rolníci se postupem času stali buď aristokraty, svobodnými nebo otroky.

Došlo k rozvoji obchodu od Středozemního moře přes údolí Indu až po dnešní Čínu.

 

Zemědělství, lepší techniky lovu a zásoby potravin vedly ke změně z kočovného životního stylu na usedlý. K usedlému životu vedl dostatek potravy nepodléhající rychlé zkáze, nutnost ochrany polí před zvířaty a nepřáteli, potřeba krátké vzdálenosti k plodinám za účelem jejich plení a veškerých polních prací. Změna v druzích lovených zvířat kladla větší nároky na znalosti jejich zvyků a na techniku lovu.

Základní jednotkou se stává pár - muž a žena. Podle nálezů se usuzuje na rovnoprávné postavení mužů a žen - i dětí. Sídliště tady měla podle jednoho pramene obvykle asi 300 osob.

Lidé byli schopni vyrobit nástroje, zbraně, ošacení, nádoby a obydlí rutinním způsobem.

Větší počet a hodnota věcí vedly k častějším a větším válkám.

Společnost se začala členit na náčelníky, vojáky, řemeslníky, obchodníky, lovce a rybáře, zemědělce a kněží.

Bylo vynalezeno hrnčířství a později i hrnčířský kruh.

Došlo k rozšíření znalosti kamenů. Kameny jsou opracovávány oklepáváním, broušením a vrtáním. Z kamenů jsou vyráběny ozdoby, předměty pro domácí užití (nádoby, sekery a nože) a zbraně. Sekeromlaty (kamenné) z doby okolo 2500 př. Kr. nalezené v Německu se blížily svým tvarem dnešním kladívkům.

Sekerky se používaly ke kácení a opracování stromů. Musely se často brousit.

Životní úroveň rostla. Celkově je možno shrnout tuto dobu jako období, kdy docházelo k významným kulturním, společenským a technologickým změnám.

Ornamentální kresby na nádobách představovaly různou symboliku, nejen dekorativní prvek. Sochařské umění bylo prováděno v Evropě, Anatolii, Přední Asii i Asii. Portréty se liší v základní věci: V Asii a na Blízkém Východě zobrazují profil, v Evropě tvář z čelního pohledu.

 

 

Zemědělství - lineár.

 

Půda nebyla zřejmě v soukromém vlastnictví vzhledem k jejímu dostatku. Soukromé vlastnictví půdy je poprvé dokumentováno v Sumeru, a to okolo r. 2400 př. Kr.

Sbíraly a trhaly se plody

-          lesní jabloně

-          hrušně

-          třešně

-          slivoně

-          trnky

-          ořešáku vlašského.

Lovila se jelení zvěř, srnčí zvěř, divoká prasata, (pra)tuři, medvědi a ptáci (nalezeny ostatky tetřevů).

Podíl zemědělství, sběru, lovu a rybolovu na obstarávání potravy byl různý podle oblastí, ročního období i vývoje v delším čase.

Pěstovaly se

-          pšenice

-          ječmen

-          hrách

-          čočka.

Domestikován byl

-          skot

-          prasata

-          ovce

-          kozy

-          kůň

-          dále pes pro obvyklé účely

-          osel

-          mezek.

Již na počátku tohoto období se začíná na území dnešní ČR používat oradlo.

Mléko se na území dnešní ČR zpracovávalo přinejmenším již 3000 let př. Kr. (Zdroj: [12])

Sýpka na obilí byla buď v přední nebo v zadní části domů, obilí mohlo být také uchováváno v jámách v zemi.

V některých zavlažovaných místech jižního Meziříčí se sklízel i šedesátinásobek setby.

Obilí se někde uchovávalo i v kruhových stavbách.

V r. 2500 př. Kr. se v Číně již pěstovaly okurky.

 

 

Stavby a sídla - lineár.

 

Domy měly střechu podepřenou 2 bočními řadami a střední řadou kůlů. Mezi boční řadou a střední řadou byla ještě na každé straně další řada kůlů. (Možno znázornit takto: I I I I I.) Šíře domů byla 6 - 8 m, délka 8 až cca 45 m. Střecha byla z rákosu nebo slámy. Boky byly proplétány proutím a omazávány hlínou.

Domy byly orientovány na JV. V přední části domu byla spíž a kuchyň, střední část byla obytná,  v oddělené zadní části bývala stáj.

Ve střední Evropě byly ve vesnicích dlouhé domy, které byly umístěny samostatně, daleko od sebe. Je možno hovořit o samostatných dvorcích. Domy se přemisťovaly spolu s hony pěstovaných plodin.

Uprostřed vesnic mohl být dlouhý shromažďovací dům. Vyskytovaly se i polozemnice a zemnice, kruhové stavby a snad i sruby. Později byly domy výrazně lichoběžníkového tvaru s delší stranou otočenou k jihu.

Později nebylo díky dokonalejším technikám stavby zapotřebí řady kůlů mezi boční stěnou a prostřední řadou kůlů. (Takže jen tak: I   I   I.)

Vesnice sestávala například z 6 nebo 8domů. Ve velkých domech žilo společně 30 - 60, pravděpodobně pokrevně spřízněných osob. Společně obdělávaly pole a staraly se o spojené stádo dobytka.

Byly nalezeny studny postavené okolo r. 2500 př. Kr. Domy byly v oblasti vyspělejších civilizací stavěny i z pálených cihel, později z kamenných bloků.

 


 

5. Starší doba bronzová   2100 př. Kr. - 1450 př. Kr.    únětická kultura

 

Lidé začínají využívat bronz (měď + cín).

Únětice se nacházejí u jihozápadního okraje Prahy. 

Tůbal-Kain, jehož narození je datováno přibližně do roku 3300 př. Kr., sedmé pokolení od Adama, byl označován jako "mistr řemeslníků, obrábějících měď a železo." Doba užívání bronzu jako hlavní slitiny kovů se datuje mezi roky 3000 a 1100 př. Kr. Počátek používání, resp. experimentování s mědí je datován dle jiného zdroje do období 4000 let př. Kr. Podíl cínu byl zřejmě zpočátku nahodilý, objevuje se místo něj i přidávání olova nebo arsenu, později byl obsah cínu cílený s ohledem na konečnou potřebu vlastností dle výrobku (tvrdost x pružnost).

Časem se rozšiřuje využívání bronzu a zdokonaluje se jeho výroba. Na našem dnešním území zřejmě v té době nedocházelo k těžbě mědi. Docházelo zde však ke slévárenství s použitím kamenných, hliněných a bronzových forem.

 

Díky využívání bronzu dochází k pokroku v různých oborech lidské činnosti. Další část obyvatel se mohla vyčlenit a věnovat se novým činnostem, což vedlo ke specializaci, zejména u řemesel.

Období okolo r. 2000 př. Kr. je na našem území charakterizováno rozvojem vyspělé kultury zvané únětická. Vznikla a vyvíjela se v české kotlině. Impulsy pro postupnou přeměnu kultury zvoncových pohárů a šňůrkové keramiky v únětickou kulturu přišly zřejmě z jiho-jiho-západu Evropy.

Jednalo se o málo členěnou společnost, která byla založená rodově. V tomto období došlo k poměrně velkému civilizačnímu rozvoji a kolem roku 1600 př. Kr. bylo dnešní české a moravské území jednou z nejvyspělejších oblastí v Evropě. Vliv únětické kultury je zřejmý i na územích okolo dnešních Čech a Moravy, kde se rozvíjela v místních variacích.

V Evropě města v období cca 1500 př. Kr. ještě nebyla a v podstatě se nevytvořila ještě ani v Americe.

 

 


 

Zemědělství - únětic.

 

Výroba bronzových nástrojů vedla k větší efektivitě práce v zemědělství i při lovu.

Podle jednoho zdroje bylo pro únětickou kulturu charakteristické vyspělé orné zemědělství. (Zdroj: [13])

Pro sklizeň obilí se v době bronzové začal používat bronzový srp. (Zdroj: [14])

Strava byla většinou rostlinného původu.

Obyvatelé nakupovali od obchodníků sůl, kameny na výrobu nástrojů a suroviny pro výrobu šperků a ozdob.

 

 

Stavby a sídla - únětic.

 

Kolem r. 1500 př. Kr. se začínají stavět po delší době opevněná hradiště.

 

 

 

6. Střední doba bronzová            1450 př. Kr. - 1250 př. Kr.    mohylové kultury

 

Kolem roku 1450 př. Kr. začíná období mohylové kultury, nazvané podle způsobu pohřbívání.

Ze zlatých předmětů se z této doby dochovaly drobné ozdoby z drátku, jehlice a náramky, znatelně vyšší je jejich podíl na nálezech v Čechách než na Moravě.

Zlato bylo někdy používáno i spolu s jinými kovy, jako např. u dýky nalezené v  Horoměřicích.

Požívaly se kovové (bronzové) sekerky. (Zdroj: [15])

 

Hroby významných osob jsou opatřovány mohylami.

 

 

Zemědělství - mohyl.

 

Rozhodujícím zdrojem potravy je zemědělství. Používají se srp a drtidla.

Zachovány jsou vzácně i stopy po orbě. Zřejmě se oralo dřevěným hákem, taženým dobytkem.

V té době bylo již rozvinuto orební zemědělství a systém zemědělského hospodaření. (Zdroj: [16])

Pěstují se různé druhy kulturních plodin. Nejrozšířenější jsou obiloviny, z kterých se po rozdrcení vyráběl chléb a různé kaše. Jednalo se o více odrůd pšenice - jednozrnky a dvouzrnky - ječmen a proso. Zřejmě jen na Moravě docházelo také k pěstování žita a ovsa. Dále byl pěstován bob koňský, hrách, čočka a vikev.

V méně úrodných oblastech mohla být pěstována pšenice špalda. Také ve směsce s žitem nebo ovsem. (Zdroj: [17])

U domácích zvířat se z doby bronzové zachovaly pozůstatky skotu, ovcí, koz a psů. Méně častěji prasat. (Zdroj: [18])

V době bronzové se domestikovaly slepice, kachny a na severu Evropy sobi. Také kočky. (Zdroj: [19])

Podle jednoho zdroje bylo prase „v Evropě“ domestikováno až okolo roku 1500 př. Kr. (Zdroj: [20])

            Bylo nalezeno poměrně málo kostí nebo paroží jelenů, srnců a zajíců. (Zdroj: [21])

Prováděla se úprava a konzervace potravin. (Zdroj: [22])

           

 

Stavby a sídla - mohyl.

 

Osídlení bylo v té době rozsáhlejší než v minulosti, zejména v povodí Labe, na dolním toku Vltavy, na místě dnešní Prahy a jejího okolí, na Kolínsku, dále pak ve východních Čechách a poprvé více i v jihočeském regionu. Na území dnešní Moravy byl osídlen hlavně jih, ale obydlením úvalů byla sídliště rozprostřena i na sever, až k dnešní Olomouci.

 


 

7. Mladší doba bronzová     1250 př. Kr. - 700 př. Kr.        kultura lidu popelnicových polí

 

Okolo r. 1250 př. Kr. začíná mladší doba bronzová - kultura lidu popelnicových polí - nazývající se dle pohřbu žehem.

Kosti a parohy byly dále používány k výrobě předmětů, protože byly levnější než kov -bronz. Kosti byly materiálem pro výrobu ozdob, šídel a jehel. Parohovina sloužila k výrobě seker, palic a kladívek.

Na konci doby kultury lidu popelnicových polí, tj. cca mezi roky 850 - 750 př. Kr. se vyráběly z parohů udidla pro koně.

Předměty byly již dokonale zpracovány, některé, cennější, byly bohatě zdobeny.

Ostatky - popel - zesnulých je v urnách ukládán na hřbitovech.

 

Významnější události se vztahem k dějinám území dnešní ČR:

 

Základy židovského náboženství byly založeny ve 13. stol. před n. l. v době Mojžíše.

Židy jsou ti, kdo se narodili židovské matce nebo přestoupili k židovství a nejsou příslušníky žádné jiné církve. (Zdroj části o židovském náboženství: [23])

Podle Bible Mojžíš dovel svůj lid na Sinaj, kde Izraelité uzavřeli s Bohem dohodu. Bůh jim slíbil trvalou ochranu a oni se na oplátku zavázali, že budou dodržovat jeho přikázání, která se stala základem Zákona (desatera).

1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

2. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.

3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.

4. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí...

5. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

6. Nezabiješ.

7. Nezesmilníš. (resp. Nezcizoložíš, pozn.: [24])

8. Nepokradeš.

9. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani ... po ničem, co patří tvému bližnímu.

Jednotlivá přikázání, převzatá křesťanskými církvemi, se číslují odlišně. Jde o to, že v Bibli vlastně očíslována nejsou. A tak jsou někdy jinak spojená, nebo naopak rozdělaná na dvě. Označení se ale liší vždy jen o 1 číslo. (Zdroje části o desateru: [25])

 

Od r. 540 př. Kr. se Izraelité považují za Židy a jejich náboženství se nazývá judaismus.

Židé věří v posmrtný život a také v konečný soud, kdy zemřelý bude po smrti za svůj život budˇ odměněn nebo potrestán.

V době po r. 60 př. n. l., kdy Judeu dobyli Římané, sílila výra v Mesiáše, který Židy vysvobodí. Židé však odmítli tvrzení následovníků Ježíše Krista, že on je jejich Mesiáš.

Základem židovství jsou biblické texty Starého zákona. První knihou Starého zákona je Genesis. Popisuje stvoření světa, člověka, životy praotců Abrahám, Izáka a Jákoba. Druhou knihou je Exodus, ve které je popsáno vyvedení Židů z Egypta Mojžíšem a získání desatera. Starý zákon je křesťanské označení 1. ze dvou částí Bible - předkřesťanské části. Pro judaisty je to kompletní bible zvaná zpravidla tanach.

Název tanach je zkratka z názvů 3 částí: tory (5 knih Mojžíšových), nebiim (proroci) ketubim (spisy).

Nejposvátnější je Tora a Talmud.

Talmud je ústní zákon, sbírka základní literatury judaismu obsahující výklady Tory a další tradice. Talmud byl, orientačně popsáno, uzavřen v r. 400. Zahrnuje dějiny židovského národa, zákony soužití, základy víry a soubor náboženských příkazů, které posvěcují lidský život a jejichž prostřednictvím člověk dosahuje Boha, a které má věřící Žid plnit. Jsou jimi bázeň před Bohem, láska k Bohu, láska k bližnímu člověku a pravidlo, že svět má spočívat v pravdě, spravedlnosti a míru. (Zdroj předchozích odstavců: [26])

 

750 př. Kr.       Založení Říma

 


 

Zemědělství - pop. polí

 

Choval se hovězí dobytek, ovce, kozy a prasata. (Zdroj: [27])

Došlo k celkovému oteplení. (Zdroj: [28])

           

 

Stavby a sídla - pop. polí

 

Zvyšuje se počet vesnic, jsou budována hradiště.

 

 


 

8. Starší doba železná                  700 př. Kr. - 400 př. Kr.           doba halštatská

 

Doba halštatská - starší doba železná - se datuje od r. 700 př. Kr. do r. 400 př. Kr. Nazývá se podle osídlení u Solné hory poblíž dnešního městečka Hallstatt v Rakousku. Nejen zde byly nalezeny velké hrobky pro bohaté náčelníky i pro členy jejich družiny s řadou předmětů.

Začíná se tavit železná ruda a vyrábět z ní výrobky.

Byl poměrně rozvinutý obchod střední Evropy (vč. dnešní ČR) s oblastmi méně i více vzdálenými, nacházejícími se mimo Evropu. Např. tehdejší společnost u Hallstattu měla kontakty i se vzdálenějšími oblastmi, např. s Řeckem.

V jeskyni Býčí skála v Moravském krasu byly nalezeny i bronzový nástavec na dřevěnou hůl - náčelnické žezlo, souprava prolamovaných závěsků, dvoudílná bronzová přilba, bronzové pancíře, bronzové náramky (stovky kusů), několik jehlic a spon. Dále pak kotlíky, žebrovaná vědra a zřejmě nádoby z organické hmoty jako jsou košíky a množství skleněných perel. Také další ozdoby a zbraně ze železa, bronzu a zlata.

Největší rozvoj keltské kultury nastal podle jednoho zdroje v době halštatské. Na území Čech žil keltský kmen Bójů. Budoval zde opevněné osady charakteru měst - oppida. Byl to početný a mocný kmen, ze všech keltských kmenů zřejmě nejbojovnější.

Výboje Keltů mířily na jih i na východ.

Na území Itálie se od 6. stol. př. Kr. rozšiřovala oblast vlivu Říma nad Latiny v oblasti střední Itálie.

 

 

Společnost sestávala z pastevců, lovců, pěstitelů plodin, obchodníků, kněží a šlechty. V čele společnosti stál "vojenský kníže".

Pro zemřelé z vyšších společenských vrstev byly používány bohatě zdobené vozy s kovanými loukotěmi kol, na kterých byl nebožtík uložen. Spolu s ním bylo umístěno v mohyle velké množství cenných předmětů, postroje pro koně a jídlo ve velkém počtu narychlo vypálených a ozdobených nádob.

V západních a jižních Čechách mohylová kultura pokračuje ve svém vývoji a mění se  v tzv. halštatskou mohylovou kulturu. Ve středních a severovýchodních Čechách se postupně rozvíjela tzv. bylanská kultura. Název má podle Bylan (u Českého Brodu) - místa naleziště jednoho ze sídlišť. Na jižní Moravě se v době halštatské vyvinula tzv. horákovská kultura - nazvaná dle jednoho z nalezišť u města Horákov. Postupně také vzniká III. stupeň slezsko-platěnické kultury, která se vyznačovala zřejmě nízkým stupněm rozvrstvení společnosti. U obou posledně jmenovaných kultur vznikaly jak mohyly, tak rozsáhlá společná místa pro ukládání zemřelých.


 

Významnější události se vztahem k dějinám území dnešní ČR- halštat:

 

510 př. Kr.       Konec Římského království, počátek republiky

500 př. Kr.       První diktátor (v Římě)

410 př. Kr.       Plebejští kvestoři v Římě (byli 3)

           

Budha (Siddhárta Gautama) se narodil okolo r. 600 př. n. l. V té době byla civilizace Indie na vysoké úrovni. (Zdroj: [29]

Jeho 4 ušlechtilé pravdy:

1. Svět, ve kterém žijeme je svět utrpení a strastí (strastí je i zrození, nemoc, stáří, zánik, ztráta nám milých věcí, touha po tom, co nemůžeme získat).

2. Strast vzniká z touhy či žádosti. To má svou příčinu. Lpíme, ale není to navždy.

3. Vyhasnutí touhy znamená konec strasti. Neboli, když má utrpení příčinu, má i konec.

4. Vyhasnutí touhy, žádosti je možno dosáhnout ušlechtilou osmidílnou cestou - pravou vírou, pravým myšlením či jednáním apod. Zbavme se tedy všeho, co nám bolest přináší. (Zdroj: [30])

 

Roku 550 př. Kr. se narodil Konfucius.

Až do konce císařství r. 1912 byla jím zformulovaná filozofie – náboženství závaznou státní doktrínou. Podle ní  -  jednotlivec, rodina a stát  - musejí usilovat o morální dokonalost a lidskost.

To je vyjádřeno v 5základních ctnostech:

-          vzájemné lásce

-          právu

-          moudrosti

-          mravnosti

-          přímosti.

Syn má být podřízen otci, lid vládci, žena muži. (Zdroj: [31])

 

 

Zemědělství - halšt.

 

V době železné se ze železa vyráběly radlice, kosy a mlýnky na obilí. (Zdroj: [32])

 

 

Stavby a sídla - halšt.

 

Velmi intenzivně jsou osídleny střední a severozápadní Čechy. Největší osada ale byla nalezena ve východních Čechách.

 


 

9. Mladší doba železná    400 př. Kr. - přelom letopočtu                   laténská kultura      

 

Přechod mezi kulturou halštatskou a laténskou byl postupný. Zřejmě i proto je datování počátku doby laténské nejednotné, nejčastěji od r. 450 př. Kr. nebo od r. 400 př. Kr.  V době laténské dochází k významnému společenskému a hospodářskému rozvoji. Období se nazývá podle naleziště v La Téne na území dnešního Švýcarska.

Okolo r. 400 př. Kr. začíná šíření Keltů. Jejich pravlast sahala na západě do dnešní východní Francie, na východě na dnešní německo - rakouské pomezí.

Oblast, ve které žili tvořila vlastně oblouk na sever od Alp, a to od středu dnešní Francie přes jih dnešních Čech až po střed dnešního Maďarska. Pro Čechy je udáváno orientační vymezení části tohoto území „od Labe k jihu a od Vltavy k západu“.

Keltové postupovali na území dnešního Španělska a na Balkán. Významné skupiny Keltů se přesouvaly na západ na Britské ostrovy a na irské území. Z těchto míst se Keltové vraceli výboji zčásti do Bretaně (dnešní Francie). Na sever nepostupovali - možnými důvody je přítomnost germánských kmenů. Germáni zde měli svou pravlast. Další příčinou, která přichází v úvahu, je „neatraktivnost“ tohoto území z pohledu Keltů.

V období asi od r. 390 př. Kr. do r. 340 př. Kr. podnikají Keltové, včetně kmene Bójů, výboje do Itálie. V severní části Itálie se usadili na několik staletí - byla zde i část kmene Bójů. Druhá část tohoto kmene byla v dnešních Čechách, které se tehdy zřejmě nazývaly Boiohaemum - vlast Bójů. Třetí část tohoto kmene se usadila v Galii - na území dnešní Francie. Udržování vzájemného kontaktu mezi všemi třemi místy je velmi pravděpodobné.

Řím porazil přibl. v r. 300 př. Kr. Samnity, představitele jiného městského státu v Itálii, a po určité době i epirejského krále Pyrhose, kterého si pozvalo na pomoc italské město Tarent. Tím se stal vedoucím městem Itálie. Vedením státu a vojska byli pověřováni na 1 rok dva nejvyšší úředníci – konzulové. Ve výjimečných případech byl na 6 měsíců volen diktátor. V senátu měli zastoupení šlechtické rody, jejich členové byli v podstatě současně patriarchové (nejvýznamnější měšťané). V důsledku konfliktů s lidem existovali tzv. tribuni lidu (zástupci občanů) s možností zasáhnout v případě nesrovnalostí. V Itálii byly dobré cesty. To pomáhalo vazbám mezi Římem a ostatními městy na dobytých územích, kde se šířil jeho kulturní a společenský vliv.

V období od r. 200 př. Kr. do r. 100 př. Kr. probíhalo na našem dnešním území z ekonomického hlediska jedno z nejúspěšnějších období, které bylo podle názorů historiků překonáno až v raném středověku.

Za původem keltské názvy jsou považovány někým Praha, Labe, Vltava, Jizera.

Někdy po r. 120 př. Kr. Kimbrové a Tentoni, germánské kmeny, postupovaly z Jutského poloostrova na jih. Byli odraženi Bóji. Je možné, že k tomu došlo na území dnešní ČR.

V období let 60 – 50 př. Kr. si říman Galius Julius Caesar podmaňuje Gálii až k Rýnu. Je zde možná souvislost jeho vpádu na území Galů s koncem (keltské) laténské civilizace. (Zdroj: [33])

Přibl. roku 50 př. Kr. vytáhl Galius Julius Caesar z Galie na (vlastní) Řím. Okolo přelomu letopočtu tvořily severní hranici Římské říše řeky Dunaj a Rýn.

 

 

Na přelomu doby halštatské a laténské dochází ke změně stylu výzdoby a změně tvaru předmětů.

Rozvíjí se kultura a umění, dochází k asimilaci Keltů ostatními obyvateli resp. asimilaci ostatních obyvatelů Kelty. Historicky se tvořil charakter obyvatele české kotliny genetickými vlastnostmi původních obyvatel z doby únětické kultury, dále Keltů, Markomanů - Germánů, kteří se zde usídlili po významnějším odchodu Keltů, a Slovanů, kteří střídali Markomany. Markomané přejali mnoho keltské kultury. Svůj vliv měly v některých regionech i další skupiny, které přišly na naše dnešní území.

Aristokracie uplatňovala svůj vliv nad výrobou, obchodem, společností a případně i při zajišťování práce na větších stavbách, což se týkalo hradišť - akropolí. Významnou roli měli kněží - druidové, kteří se věnovali duchovním a hospodářským otázkám a vykonávali v podstatě i soudní činnosti. Sledovali mj. polohu Slunce a planet.

V první polovině 3. stol. př. Kr. dochází k pozvolnému hospodářskému rozvoji a v jeho druhé polovině k rozvoji rychlejšímu. Oblast, zahrnující i území dnešní ČR zažívala ekonomickou prosperitu. Zkušenosti a znalosti, které získali Keltové např. v Itálii předávali i na sever do střední Evropy.

Dochází k rozvoji výroby kovových - železných a bronzových - předmětů. Na území dnešní ČR se těžila železná ruda, měď, cín, švartna (speciální jíl), zlato a tuha.

Rozvíjejí se řemesla a dá se říci, že se již jednalo o hromadnou výrobu. Vyrábí se jemná keramika na hrnčířském kruhu, švartnové náramky, železné zbraně a předměty, ozdoby ze skla, ozdoby z bronzu a ze železa. Keltové vyráběli i značně kvalitní ocel. Sklo vyráběli od 2. stol. př. Kr. (skleněné korálky, náramky).

Používá se pila. Její objev byl následně zapomenut, znovu se vrací až v období středověké gotiky. (Zdroj: [34])

Keltové na našem území ve 3. stol. př. Kr. (podle jiného zdroje ve 2. stol. př. Kr.) zavádějí  používání peněz - mincí jako platidla. Ty se používaly zejména při větších obchodech a roli hrála jejich váha, ne počet. Zachoval se tzv. zlatý statér. Ostatně většina mincí byla ze zlata. Na mincích se vyskytovaly i nápisy. Používalo se tedy písmo. Mince se odlévaly pomocí destiček.

Ve 3. stol př. Kr. je opodstatněný předpoklad vzniku určité obchodnické vrstvy.

Ve 2. stol. př. Kr. dochází k dalšímu urychlení rozvoje hospodářství. Rozvíjejí se řemesla, obchod, pokračuje dělba práce. Řemeslníci se více specializují. Je již jistá existence profese obchodníků.

Keltové postupně pronikali na další území. Měnila se velikost měst, některá sídla zanikala, jiná vznikala. Některá města sloužila ke kontrole místního i dálkového obchodu a k vybírání cel. Staré Hradisko na Moravě (dnešní Staré Město - Uherské Hradiště), velké asi 40 ha, leželo na jantarové stezce. Jantarová stezka procházela přes území dnešní Moravy a mířila od Baltu a Skandinávie do jižní Evropy. Další stezka směřovala na západ do Pomohaní a spojovala Atlantik s východoevropskými stepmi. (Keltové se rozšířili na východě až na Zakarpatskou Ukrajinu.)  Územím dnešní ČR také procházela solná stezka. Do území dnešní ČR zasahoval i okraj stezky hedvábné.

Hedvábná stezka končila v městě Samarkand na východním okraji staré Perské říše. (Zdroj: [35])

Území Čech a Moravy tak bylo v Evropě obchodní a vojenskou křižovatkou.

Města mohla být nejen středisky obchodními, ale i správními, nebo kultovními. Mohla sdružovat řemeslníky.

Společnost se blížila rovnostářství.

Na našem dnešním území v době laténské žily nebo na něj přišly i jiné, menší skupiny než původní obyvatelé a Keltové.

Keltská keramika vyráběná v 2. a 1. stol. př. Kr. dosahovala kvality keramiky vyráběné později ve vrcholném středověku.

Konec laténské civilizace je datován do roku 50 př. Kr. Ke konci posledního století před přelomem letopočtu se postupně snižuje počet obyvatel, resp. hustota obyvatelstva na území dnešní ČR. Společnost se postupně vrací k menším, soběstačným osadám, tj. k podobnému uspořádání jako na počátku laténské doby. Do Čech současně přicházejí a usidlují se zde skupinky příslušníků germánských kmenů. Morava se téměř vylidňuje.

 


 

Významnější události se vztahem k dějinám území dnešní ČR - latén.:

 

Alexandr Makedonský se stává králem r. 335 př. Kr. Velká říše, kterou svými výboji poté vytvořil, se rozpadá po jeho smrti na horečku r. 320 př. Kr.

V r. 180 př. Kr. již existovala Septuaginta, řecký překlad Starého zákona (Bible).

Roku 170 př. Kr. byl vypleněn chrám v Jeruzalémě,

2 roky poté zde začalo uctívání Dia olympského,

za další 3 roky došlo k návratu k židovskému náboženství.

Přibl. r. 160 př. Kr. již mělo konečnou podobu Danielovo proroctví.

Okolo r. 100 př. Kr. vzniká 2. kniha Makabejská.

R. 70 př. Kr. – povstání otroků v Římě vedené Spartakem - trvání 3 roky.

R. 100 - 60 př. Kr. vznikla 1. kniha Makabejská.

R. 65 př. Kr. Římané dobývají Palestinu a ta je poté součástí území ovládaného Římem.

R. 110 - 40 př. Kr. žije (M. Tullius) Cicero.

R. 60 př. Kr.    První triumvirát - Julius Caesar, Crassus (zabit později Parthy), Pompeius

R. 50 př. Kr. - Šalamounovy žalmy.

R. 50 př. Kr.    Občanská válka J. Caesar x Pompeius

2 roky nato J. Caesar porazil Pompeia.

Za další 2 roky byl J. Caesar jmenován na 10 let diktátorem.

V r. 45 př. Kr. byl J. Caesar zavražděn.

R. 40 př. Kr. - 4 př. Kr. je židovským králem Herodes Veliký.

R. 31 př. Kr. Octavianus poráží Antonia (u Actia).

R. 30 př. Kr.- od začátku roku se pokládá státní útvar za Římskou říši - císařství. Kleopatra se několik měsíců předtím zabila. Tím vlastně Řím začal panovat nad celým známým „civilizovaným“ světem.

R. 30 př. Kr - L. P. 14 - Octavianus (Augustus) římským císařem.

R. 20 př. Kr. začíná rekonstrukce jeruzalémského chrámu.

Od r. 4 př. Kr. jsou 3 odlišní vládci nad Judskem + Samařím, Galilejí (Hérodes Antipa) a severním Zajordánskem.

Období od r. 10 př. Kr. do přelomu letopočtu - narození P. Ježíše Krista.

(Pozn.: některé letopočty jsou přibližné)

 

 


 

Zemědělství - latén.

 

Zemědělské techniky byly už dobře zvládnuté, vyžadovaly menší počet pracovníků – rolníků a tím se umožňoval přesun obyvatel k výkonu jiných povolání.

Zemědělství vyrábělo v rostlinné i živočišné výrobě více než venkovská sídla spotřebovala.

Ve 3. stol. př. Kr. (jedním zdrojem upřesňováno na jeho 2. polovinu) se začínají používat rotační mlýnské kameny, které zněkolikanásobily efektivitu mletí obilí.

Ve 2. stol.př. Kr. se zdokonalovala výroba potravin. Zlepšoval se značně způsob jejich uchovávání. Distribuce probíhala na potřebná místa - do měst.

Ve městech žily stovky obyvatel, což kladlo větší nároky na zásobování potravinami.

Historikové považují za možnou příčinu konce (keltské) laténské civilizace nedostatek potravin.

V tomto období se klimatické podmínky stále zhoršovaly. (Zdroj: [36])

 

Mohlo dojít k válkám mezi jednotlivými kmeny i s vnějším nepřítelem, přerušení cest a zásobování měst - oppid. Jako možnost je zmiňován i přehnaným odběr potravin aristokracií. (Nelze vlastně vyloučit ani nemoci nebo neúrodu několik let po sobě. Nebo kombinaci zmíněných jevů.)

 

 

Stavby a sídla - latén.

 

Sídla – vesnice měla většinou okolo 20 dospělých obyvatel. Na počátku doby laténské byla společnost v sídlech téměř soběstačná – dokázala si vyrobit potřebné předměty a zajistit si obživu.

Města, která se stavěla, měla opevnění ze dřeva a kamenů.

Hustota osídlení se postupně zvyšovala, rostl počet sídel i množství obyvatel ve vesnicích i samostatných dvorcích a ve vznikajících městech. Postupně se znovu osidlovaly jižní Čechy a západní Čechy. Na velikost sídel se usuzuje podle rozsahu pohřebišť poblíž nich – největší má 150 hrobů (v okrese Teplice), další 80 (na území Brna).

            V první polovině 2. stol. př. Kr. vznikají v Čechách první města obehnaná hradbami, „oppida“, která se budovala na vyvýšených místech. Největším známým je na místě dnešní Závisti u Prahy, tehdy o rozloze asi 160 ha.


 

 

10. Starší doba římská - přelom letopočtu - L. P. 180

 

Od r. 30 př. Kr. do L. P. 15 byl římským císařem Augustus. Období je popisováno jako zlatý věk Říma.

Tacitus (praetor v Galii) píše, že v mládí žil v Římě Germán Marobud. Jeho status v té době není znám (zajatec, rukojmí, host…). Získal zde vzdělání díky dobrému vztahu s císařem Augustem.  (Zdroj údaje o Tacitovi: [37])

Pravděpodobně mezi lety 10 př. Kr. - 5 př. Kr. přišel na území Čech z Pomohaní germánský kmen Markomanů vedený Marobudem.

Pod jeho vedením pak trvala tzv. Marobudova říše mezi rokem 5 př. Kr. - L. P. 20, která je na území dnešní ČR jako první historicky doložená.

Většinou bylo v tomto období tedy území dnešní ČR osídleno Markomany. V severních Čechách žili také Hermundurové. Na Moravě Kvádové. (Další zdroje pro tento odstavec: [38] [39])

Ze skutečnosti, že mohl Marobud postavit vojsko o síle 70 tisíc bojovníků, historikové usuzují, že měl značnou, resp. určitou politickou moc i nad aristokracií.

Na římské mapě z této doby je (mimo - vedle území Římské říše) označeno území Čech jako „Marcomani [Boiohaemum]“.

Na území dnešní ČR se postupně přestávaly razit mince.

Výroba již nebyla koncentrovaná, řemeslná výroba tedy sloužila jen pro místní potřeby.

Vyráběly se kvalitní železné nástroje a zbraně.

Marobud, zřejmě díky svým schopnostem, dokázal dobře organizovat společnost žijící na území Čech. Jeho postoj k Římské říši byl zdrženlivý.

Římané, vedení Tiberiem (tehdy ještě nebyl císařem), L. P. 5 vyslali proti Marobudově říši 12 legií ze dvou směrů, z Mohuče (latinsky Mogontiacum) a tábora Carnuntum (nacházel se u soutoku Dunaje a Moravy). Jedna legie měla asi tolik mužů, jako pluk, tj. 3000. (Zdroj: [40])

Ty se sice dostaly na naše dnešní území (poprvé v historii), ale vrátily se zpět, aby pomáhaly bojovat proti povstání.

L. P. 5 došlo v Galileji k povstání Judy Galilejského. (Zdroj také: [41])

Od L. P. 5 - L. P. 40 je Judsko, spravováno prokurátory, pod přímou vládou Římské říše.

Od L. P. 15 do L. P. 35 byl císařem Tiberius, označován za tyrana.

Římská říše schvalovala nebo dosazovala germánské krále.

V období od L. P. 20 - L. P. 35 byl Kaifas židovským veleknězem.

Germánští náčelníci proti vládě Marobuda L. P. 20 úspěšně povstali.

L. P. 30 došlo k ukřižování P. Ježíše Krista.

Od L. P. 35 do L. P. 40 byl Caligula císařem.

V azylu poskytnutém Římskou říší L. P. 40 zemřel Marobud.

Úroveň společnosti na území dnešní ČR byla za dob Marobudovy říše vyšší než v následujícím období.

Centrum dění se z Čech přesunulo na Moravu a jižní Slovensko.

Jako příčiny se uvádějí úrodnější půda, kratší vzdálenost k Římské říši a blízkost hlavních cest.

Morava se tak do L. P. 50 opět zalidnila, tentokrát Kvády a Markomany (původem ze Švábska).

Od L. P. 40 - L. P. 55 byl Claudius římským císařem.

L. P. 50 se konal (I.) Apoštolský koncil svolaný na žádost sv. Pavla do Jeruzaléma.

L. P. 50 došlo k vypovězení Židů (možná spíše křesťanů) z Říma.

Přibližně za vlády Claudia byly učedníci víry v Ježíše Krista poprvé nazváni „křesťany“. (Zdroj: [42])

L. P. 50 bylo „římského lidu“ 7 mil. osob a v celém Římském impériu cca 25 mil. obyvatel.

L. P. 50 byl založen Kolín nad Rýnem Římany

Od L. P. 50 - L. P. 60 byly napsány dopisy apoštola Pavla 1 Te, (2 Te), 1 K,  2 K, Ga, Ř, F, (Ko) a Fm.

Nový zákon - 2. část křesťanského Písma svatého, Bible - byl napsán v období od L. P. 50 do L. P. 100. Od L. P. 60 - L. P. 80 byla napsána 4 evangelia - Mt, Mk, L, J, dále Kniha Skutků, listy apoštola Pavla Ef, 1 Tm,  2 Tm, Tt, (Fm) a Žd.

V prvním století n. l. se ustálila hranice mezi Říší římskou a germánskými kmeny. Tvořil ji přibližně tok řeky Rýn a střední tok řeky Dunaj.

Od L. P. 55 - L. P. 70 byl Nero císařem.

Obolos bylo platidlo v Říši římské.

L. P. 65  došlo k požáru Říma.

Hrnčířský kruh a rotační mlýnské kameny se nepoužívaly, obě technologie byly zřejmě zapomenuty.

L. P.  70 císař Ming Ti povolává buddhistické mnichy za účelem přeložení buddhistických svatých knih do čínštiny, zde v té době převažuje konfuciovo učení.

Před hrozbou zničení byly L. P. 70 uschovány v jeskyních u Kumránu rukopisy, které byly nalezeny L. P. 1950 v počtu několika desítek tisíc pergamenů a papyrů. (Zdroj: [43])

Vespasián byl císařem od L. P.  70 - L. P. 80, Dominicián pak od L. P. 80 - L. P. 95.

Podunajskými provinciemi Říše římské byly Raetie (přibl. Bavorsko), Norika (západní Rakousko spolu se Slovinskem) a Pannonie (východní Rakousko spolu s Maďarskem).

Kulturní a hospodářské impulsy z těchto provincií ovlivňovaly Germány žijící na našem území.

Říše římská ovlivňovala v době svého trvání dění za svou hranicí na sever od Dunaje peněžitými i jinými dary.

Traján byl římským císařem od L. P. 100 - L. P. 120. Hadrián od L. P. 120 - L. P. 140.

Antonius Pius v období L. P. 140 - L. P. 160. Poté vládli společně Marcus Aurelius a Lucius Verus od L. P. 160 do L. P. 180.

Války germánských kmenů Langobardů, Obiú, Markomanů a Kvádů s Římskou říší zahájily první dva jmenované kmeny.

Pocházely z dolního Polabí a L. P. 165 prošly naším dnešním územím, kde sídlily dva posledně jmenované kmeny. Zaútočily, pravděpodobně u ústí Moravy do Dunaje, na římskou provincii Pannonie.

V období následných válek římská vojska střídavě pobývala i na území dnešní jižní Moravy.

Byl nalezen římský vojenský tábor na Hradisku u Mušova poblíž Mikulova.

Římané také budovali pochodové tábory.

Ve válkách Markomanů s Římskou říší zvítězila druhá jmenovaná. Mír mezi germánskými kmeny a Římskou říší byl uzavřen L. P. 180.

Od přelomu letopočtu do L. P. 180 byly často války mezi kmeny a státy, které byly vedeny i kmeny žijícími na našem dnešním území.

Od r. 60 př. Kr. do L. P. 230 byla Parthská říše (Parthie) mocností, která vyvažovala jako protivník pozici Římské říše.

 

 

Zemědělství, přelom letopočtu - L. P. 100

 

Zemědělci všeobecně vyráběli dostatek potravin.

Úrodnější půda na Moravě byla jednou ze 3 uváděných hlavních příčin pro přesun centra z Čech sem.

Zemědělství, hlavní hospodářská činnost, zajišťovalo na dnešním území ČR potravu všem skupinám společnosti - zemědělcům, řemeslníkům, náčelníkům - králům, bojovníkům, šlechtě a knězům.

Vinnou révu do Pavlova - předsunutého tábora - přinesly předsunuté legie Marca Aurelia.

V Římské říši byl již používán železný pluh s předradličkou.

Mayové v této době pěstovali dýně.

 

 

Stavby a sídla, přelom letopočtu - L. P. 100

 

Císař Římské říše Vespasián začal stavět L. P. 75 Colosseum. Bylo dokončeno L. P. 80  za vlády jeho syna Tita (byl císařem 2 roky). Colosseum mělo 80 - 100 tis. míst.

Domy Germánů se stavěly osamoceně jako dvorce.

Domy měly zahloubenou podlahu. Nazývají se také polozemnice.

V Římě byl (znovu) postaven komplex budov s náměstím Forum Romanum.

Trajánův sloup o výšce cca 45 m tam vznikl L. P. 110.

Mezi L. P. 120 a L. P. 140 byl postaven Hadriánův val chránící Říši římskou. Linie hranice byla souběžně s řekami Rýn a Dunaj.

Byla postavena Hadriánova hrobka ve tvaru pyramidy.

Římský vojenský tábor na Hradisku u Mušova (Pozn.: [44]) měl podlahy staveb z lité malty, zdi měly barevné omítky. Pod podlahami bylo topení. K dispozici byly i lázně.

Domy Římanů byly stavěny z kamene a cihel a byly navzájem spojeny.

 

 

 

11. Mladší doba římská - L. P. 180 - L. P. 400 

 

Římským císařem byl Comodus od L. P. 180 do L. P. 190.

Počet obyvatel jedné vesnice na dnešním území ČR byl v řádu několika desítek osob.

Pohřbívalo se žehem, pohřebiště byla zřejmě vždy společná pro více osad.

Výjimečně byla pohřbívána těla do kosterních hrobů, jednalo se o významnější členy společnosti. Do těchto hrobů se ukládal velký počet cenných předmětů. U Mušova (Brno) byla pohřbena osobnost s nejrozsáhlejším nalezeným souborem cenných předmětů ze starší doby římské na území(ch) obývaném Germány.

Předměty z Římské říše získávali obyvatelé našeho území obchodem, jako dary nebo jako válečnou kořist.

Okolo L. P. 190 se zvyšuje nebezpečnost vandalských kmenů vůči Římské říši.

Kmen - národ Vandalů byl vyhnán z území dnešního Španělska.

Císařem od  L. P. 190 do L. P. 210 byl Septimus Severus.

L. P. 200 došlo k (dalšímu) pádu Babylónu.

Od L. P. 210  do L. P. 220 vládli v Říši římské, vždy po kratší dobu, postupně 4 císaři.

Od L. P. 220  do L. P. 235 byl císařem Severus Alexander, který provedl reformy.

Poté se střídalo ve vládě celkem 5 římských císařů až do L. P. 255.

Okolo L. P. 250 se dařilo Germánům stávat se součástí Římské říše v jejích provinciích a částečně i v samotné Itálii. (Říše římská byla tehdy v krizi.)

Přenos kulturních a hospodářských znalostí se vzhledem k tomu urychlil, u obyvatel žijících na našem území zejména na Moravu.

L. P. 250 zahájil Decius (byl císařem 2 roky) sedmé velké pronásledování křesťanů. Chtěl vyhladit křesťany na Zemi.

Přibližně v letech 255 - 260 byl císařem Valerián, po něm  do  L. P. 270 Gallienus.

Přibl. L. P. 260 prošly Itálií velké skupiny Herulů.

Začal se znovu používat hrnčířský kruh.

Hutnictví železa se zdokonalilo.

Došlo opět k určité koncentraci řemeslné výroby na našem území.

Ve 3. století vzrostl počet obyvatel Říma na 1 milión osob. (Zdroj: [45])

Další 3 římští císaři vládli, každý vždy krátce, od L. P. 270 - L. P. 275.

Svobodná Germánie existovala vedle Římské říše a zahrnovala i území dnešní ČR.

Poblíž našich dnešních hranic byly římské provincie: 1. Norika (dnešní západní Rakousko a dnešní Slovinsko), 2. Pannonie (dnešní východní Rakousko a Maďarsko) a 3. Raetie (dnešní Bavorsko).

Impulsy kulturní a hospodářské z Římské říše ovlivňovaly Germány žijící na našem území.

U řemeslné výroby došlo k rozšíření geografického rádia využití předmětů.

Od L. P.  275  do L. P. 280 vládl statečný a morální římský císař Probus.

Po další kratší vládě jiného panovníka byl od L. P. 285 do L. P. 305 císařem Dioklecián, který opět pronásledoval křesťany.

Sv. Mikuláš byl biskup, který žil okolo L. P. 300. Daroval 3 váčky s penězi dívkám, aby je otec neposlal do nevěstince. Narodil se na dřívějším území Řecka, nyní území Turecka. (Zdroje: [46]) Zemřel neupřesněného roku 12. prosince. (Zdroj: [47])

Slované se začali objevovat na východním pomezí Římské říše postupně, pomalu počínaje 4. stol.

První ekumenický koncil svolal L. P. 325 římský císař Konstantin. Vládl od L. P. 305 do L. P. 335. Zúčastnilo se ho asi 300 biskupů a cca 2000 knězů. Ještě nebyl používán výraz „křesťanské“ vyznání.

Během vlády Konstantina se hlavním městem stal Cařihrad.

L. P. 330 byly v Římě zničeny chrámy dříve vyznávaných božstev.

Od L. P. 335 do L. P. 360 byli u moci současně 3 vládci v Římské říši rozdělené na východní (Byzantskou) a západní.

Spisovatel a filozof Aristoteles žil okolo L. P. 350

Od L. P. 370  do L. P. 380 byl císařem Římské říše Gracián.

L. P. 375 vpadli do Říše římské Hunové.

Od L. P. 380  do L. P. 390 byl císařem Římské říše Valentinián II.

Římská říše se rozpadla ke konci 4. století.

Tím skončila i vláda Říše římské nad provinciemi.

K oddělování západní a východní křesťanské církve docházelo postupně. (Zdroj: [48])

Znalosti Římské říše, zejména z provincií Raetia, Noricum a Pannonia, se po jejím rozpadu staly základem kultury středověkých států ve střední Evropě.

 

 

 

Zemědělství, ml. doba řím.

 

V antickém Římě se pěstovala cukrovka.

 

 


 

12. Končící vliv Říše římské - L. P. 400 - L. P. 500

 

Od počátku svého trvání, L. P. 395, do jeho konce,  L. P. 1450, měla Východní (část) Říše římské - Byzantská - cca 90 panovníků (císařů).

Římský císař Honorius vládl (západní části Říše římské)  v období L. P. 400 - L. P. 430.

Okolo L. P. 405 bylo přeloženo Písmo Svaté, Bible, do latiny, překlad se nazývá Vulgáta.

V době existence Attilovy Hunské říše, od L. P. 430 - L. P. 450, se na dnešní Moravě usídlil nově kmen východních Germánů, zřejmě Gótů. (Hunské území se nacházelo na jihovýchod od území dnešní ČR.)

Okolo L. P. 430 hlásal Sv. Patrik křesťanství v Irsku.

L. P. 430 se narodil Platón (Zdroje: [49]).

V období  L. P. 435 - L. P. 455 byl císařem Římské říše Valentinián III.

L. P. 450 se konal koncil křesťanské církve. Od té doby docházelo mezi církví v Západořímské říši a církví ve Východořímské říši k různým sporům, zejména ve výkladu jednotlivých částí Starého a Nového zákona - Bible a v personálních záležitostech. (Zdroj: [50])

Po Attilově smrti došlo k dalšímu stěhování lidí a antická civilizace (resp. Římská říše) definitivně zaniká.

Rugiové přicházejí na území dnešní Moravy a stávají se většinovým obyvatelstvem.

Do dnešních Čech Gótové, Rugiové, Herulové ani jiné nové kmeny v tomto období nevstoupily, pravděpodobně díky snazší obraně tohoto (pohořími) uzavřeného území.

V té době je sociálně více odlišné postavení jednotlivých skupin obyvatel než dříve.

Slovanské kmeny byly svobodné válečné družiny (které možná měly svá knížata). Na území Evropy přišly (také) podle jednoho zdroje zřejmě z jihu. Podle kmenů to byli Srbové, Chorvati, Doudlebové a jiní. 

Od L. P. 450 ovládají na 4 století Anglii Sasové.

L. P. 475 se stávají Herulové součástí Říše římské.

V období  L. P. 455 - L. P. 475 bylo u moci v Západní Říši římské vždy po kratší dobu celkem 8 císařů.

Od L. P. 475  do L. P. 490 byl císařem (západní) Římské říše Odoakar.

L. P. 480 bylo založeno Franské království Chlodovíkem I. (pokračování merovejské dynastie).

Na území dnešního Španělska vládl v té době Vizigótům Eurich.

Podle jednoho zdroje začíná středověk  L. P. 480, kdy vzniká feudální systém. Odoakar a Eurich uzavřeli feudální spojenectví.

L. P. 490 pod vládou krále Theodoricha Velikého začíná Ostrogótské království v Itálii.

Období do L. P. 500 na našem území je označováno za pravěk.

 

Orientační souhrn - většinoví obyvatelé na dnešním území ČR

před 40 tis. roky - jsme potomky lovců - sběračů, kteří přišli do Evropy. (Zdroj: [51]) Původem zřejmě z Afriky.

1000 let př. Kr. – r. 50 př. Kr. Keltové. Žily zde nebo na toto území přišly i jiné, menší skupiny, než původní obyvatelé a Keltové.

50 př. Kr. – 0   Do Čech přicházejí a usidlují se zde skupinky příslušníků germánských kmenů. Morava se téměř vylidňuje

 0 – 440  Markomani

440 - 450 východní Germáni, zřejmě Gótové (Morava)

450 - 510 Rugiové (Morava)

510 - 535 Herulové (Morava, zřejmě i Čechy)

535 - 550 Langobardi (zejména Morava)

550 Slované - Čechy a Morava

Příslušníci různých kmenů (národů), žijící na území dnešní ČR v době příchodu Slovanů buď odešli jinam nebo s nimi splynuli.

 

 

Zemědělství, L. P. 400 - L. P. 500

 

Král Theodorich Veliký rozdal půdu v Itálii 500 tisícům vojáků.

 

 


 

13. Stěhování národů - L. P. 500 - L. P. 620

 

Období od L. P. 500 se považuje za raný středověk.

Okolo L. P. 500 začíná stěhování kmenů - národů, které žily na východním pomezí bývalé Říše římské i v dalších oblastech Evropy a Asie.

Na Moravu přicházejí Herulové cestou na sever L. P. 510. (Zdroj: [52])

Slované počátkem 6. století přicházejí do dolního Podunají. Ve stejné době postoupili na (východní) okraj Karpatské kotliny.

V dolním Podunají měli na kulturu Slovanů vliv obyvatelé dřívějších římských provincií, včetně Germánů, také Avaři a vliv měla i blízkost Byzantské (Východní Římské) říše.

Avarský kaganát se nacházel v Karpatské kotlině.

L. P. 530 byl (jedním mnichem) zaveden letopočet užívaný od té doby křesťanskou Evropou.

Langobardi přicházejí na území dnešní Moravy zřejmě L. P. 535 a stávají se zde hlavními obyvateli.

U Slovanů v Podunají se rozvíjí kovářská výroba a výroba šperků. Kultura a způsob výroby byly z Podunají předávány i Slovanům žijícím na sousedních územích. Vyráběly se mj. bohatě zdobené pásy a „odznaky“ společenského postavení.

V první polovině 6. stol zbytky Markomanů odcházejí z dnešního území Čech a Moravy na jih k Dunaji.

Polsko se stalo knížectvím okolo L. P. 550, knížetem byl Lešek.

Narses, generál císaře Východní římské říše Justiniána, je exarchou (místodržícím) v Itálii v období  L. P. 550 -  L. P. 560.  To znamená, že došlo na krátkou dobu ke znovuspojení východní a západní (části) Říše římské.

Avaři L. P. 550 postoupili ze střední Asie na západ.

Byzantský císař vyčlenil L. P. 555 Langobardům oblast na území bývalé římské provincie Pannonie.

Avaři po útoku na Franskou říši  L. P. 560 cestou zpět projížděli přes Moravu.

Langobardi přibl. L. P. 570 odešli z Čech, Moravy (a Rakouska) do severní Itálie.

 

Od L. P. 570 vládnou v Itálii Langobardi, označovaní v jednom zdroji za kmen vandalského typu.

Přes jistá předpokládaná území pro „pravlast Slovanů“ není původní místo jejich přebývání jisté. Je možné, že se jednalo o národy, které antičtí autoři označovali jako Anty a Venety žijící mezi řekami Visla a Dněpr na sever od Kavkazu. Podle jednoho zdroje mají původ na východ od řeky Burgy, druhou hranicí tohoto území jsou Karpaty.

Na tehdejším území ČR nebyl v té době žádný silnější uspořádaný systém správy a proto se nepředpokládá, že by Slované čelili při svém příchodu nějakému odporu.

Vzhledem k jejich početnosti snáze osidlovali území na která přišli.

Organizace jejich společnosti byla jednoduchá a to zřejmě usnadňovalo začleňování příslušníků jiných etnik do ní a vedlo to k určité míře otevřenosti a ochotě Slovanů při přijímání cizích vlivů.

Při příchodu Slovanů byly na území dnešní ČR menší germánské skupiny a možná ještě skupiny keltské (resp. zde byli obyvatelé keltského původu).

Osady Slované zakládali na terasách řek a potoků.

Pro slovanskou společnost mohla být charakteristická tolerance, stabilita a příbuzenská solidarita.

Keramika Slovanů, kteří přišli na území dnešní ČR ze severu - keramika takzvaného pražského typu - byla spíše prostá. Slované, kteří na území dnešní ČR přišli z Podunají, vyráběli zdobenou keramiku tzv. podunajského typu. Usidlovali se na jižní Moravě a v jižních Čechách.

Používaly se hrnce, misky, hrubé talíře - pekáče.

Byly nalezeny části ručních mlýnků na obilí, křesadla, ocílky na broušení předmětů a přesleny na vřetánko. (Pozn.:[53])

Vyrobeny byly hřebeny z parohu.

Předmětů ze železa bylo v domácnostech málo.

Vyrábělo se nejspíše mnoho předmětů ze dřeva (nedochovaly se) – byly levnější.

Bylo nalezeno něco málo kovových částí oděvů a prostých šperků.

V této době se diferencují sociální vrstvy a objevují se vládnoucí skupiny.

Vyšší třída slovanské společnosti začíná zakládat hradiska a pevnosti. Znovu vznikají střediska výroby. Opět ožívá (peněžní) směna.

Mrtví byli pohřbíváni žehem.

Obyvatelé území dnešní ČR získávali kulturní znalosti z původních území Římské říše, na kterých byl  od r. 570 avarský chanát (ve středním a dolním Podunají). Ten zasahoval až k  dnešním hranicím ČR. Jeho mužští představitelé měli děti s ženami žijícími na našem území, kde trávívali zimy.

Církevní hodnostáři, žijící v pohraničí vedle území obývaných Slovany, se pokoušeli mezi nimi koncem 6. století hlásat křesťanství.

L. P. 580 žádali Avaři Slovany (zdroj neupřesňuje které) o placení daní, ti to ale odmítli. (Pozn.: [54])

Od L. P. 600 se postupně přestává užívat v běžném styku latina.

 

 

Zemědělství, stěhování národů, L. P. 500 - L. P. 620

 

Slované se na našem území usidlovali nejdříve na úrodnější půdě.

Slované byli především pěstitelé plodin a chovatelé zvířat.

Obilí se ukládalo do vyhloubených jam - sýpek.

 

 

Stavby a sídla, stěhování národů, L. P. 500 - L. P. 620

 

Obydlí Slovanů byla částečně zahloubená. V rohu měla pec.

Domy ve vesnici byly uspořádány obvykle do půlkruhu nebo do kruhu.

Pece byly umístěny také mimo domy.

Osady Slovanů bývaly umístěny spolu ve skupinách (Poohří, Břeclavsko).

 


 

14. Sámova říše - L. P. 620 - L. P. 660

 

Významné události se vztahem k dnešnímu území ČR:

(Časový přesah do předchozího období.)

Okolo r. 570 se narodil Prorok Muhammad. Místem jeho narození byla Mekka.

Korán byl napsán - vznikl r. 610.

S kazatelskou činností začal Prorok Muhammad r. 610.

Příznivců Proroka Muhammada přibývalo. Zásadami víry i chování je muslimům Korán. Vyjevil jej podle věřících muslimů Bůh Proroku Muhammadovi.

L. P. 620 došlo ke sporu mezi příznivci Proroka Muhammada a kupci v městě Mekka. Příznivci Proroka Muhammada odešli tehdy do sousední Medíny.

K návratu Proroka Muhammada (spolu s dalšími) do města Mekka došlo v r. 630. Jednalo se o slavný okamžik pro něj a jeho souvěrce. Od tohoto roku začíná muslimský kalendář.

Prorok Muhammad zemřel r. 632. V té době byl vliv islámu rozšířen na poměrně velké území. Tato říše se dále zvětšovala.

 

Sámova říše vzniká na území dnešní ČR nebo poblíž. Sámo, původem kupec, byl Frank.  Měl dobré organizační schopnosti. Ke vzniku tohoto státního útvaru došlo L. P. 625.

Sámova říše se ubránila Avarům. Říše vznikla na základě povstání Slovanů, kteří byli pod vládou Avarů. Sámo byl poté zvolen (vybrán) za krále. Jednalo se o svaz (slovanských) kmenů.

L. P. 630 byla založena univerzita v Cambridgi.

V období L. P. 630 - L. P. 640 byl Dagobert I. králem na území Galie a Germánie (resp. dnešní Francie a SRN).

Merovejský král Dagobert I. zaútočil na Sámovu říši poté, co bylo vyhnáno jeho poselstvo, požadující náhradu za kupce zabité v Sámově říši (a zřejmě i za jejich zboží).

Merovejci byli vládní dynastií vzniklou dříve po sloučení germánských, franských a belgických kmenů, která v době svého vládnutí vyhlásila franské království.

Vojsko Dagoberta I. shromážděné ze západní části Franské říše odrazil Sámo u místa tehdy zvaného Wogatisburk (zřejmě v západních Čechách) přibl. r. 630.

Na postranních směrech vojska Dagobeta I. bojovali úspěšně Langobradi a Alamané.

Sámově říši pomáhalo vojsko srbského vládce Dervana. Dervanovo Srbsko leželo na severozápad od Čech.

Východní část Franské říše se nazývala Austrasie.

Frankové nazývali obyvatele žijící v Sámově říši Slovany nebo Vinidy.

V době Sámovy říše došlo k „mnoha“ bojům jejích obyvatelů s Avary.

Přibližně do r. 660 ve vzniklé (arabské) říši vládli Muhammadovi příbuzní. Pak většina věřících dále pokračovala v uznávání sunny - Prorokových tradic. Menší část - šíité - následovali bratrance Proroka Muhammada.

Sámova říše se zřejmě samovolně rozpadla po L. P. 660, kdy umřel král Sámo.

 

V 7. a 8. století se začíná vyrábět bohatě zdobená keramika a další nástroje, inspirované často avarskými vzory.

V 7. a 8. století dochází k rozvoji hutnictví, kovářství, kovolitectví a šperkařství.

 

 

Zemědělství, Sámova říše

 

V 7. a 8. století se „rozvíjí“ zemědělství.

Oře se železnou radlicí a železným krojidlem.

 

 

Stavby a sídla, Sámova říše

 

V 7. a 8. století dochází k rozvoji osídlení. Stavby jsou umisťovány v krajinou vytvořených přirozených příznivých oblastech. Vznikala opevněná centra, sídliště a hradiště. Také hrady. Z nich byla spravována rozsáhlá území. Patřily sem Klučov (Českobrodsko), Rubín u Pobořan, Šárka (Praha), Kal (Jičínsko), Mikulčice (Morava), Staré Město - Uherské Hradiště, Olomouc. Často se vyskytovaly u dálkových cest.

 

 

 

15. Vícero knížat v Čechách a na Moravě - L. P. 660 - L. P. 830

 

Na našem dnešním území si místní vládci vytvářeli vojenské družiny.

Území dnešních Čech bylo obyvateli ve Franské říši nazýváno Boemanorum.

Na území Čech bylo více (místních) knížat. Docházelo k bojům mezi nimi.

Česká knížata se také spojovala při bitvách proti vojskům z dnešní Moravy nebo proti vojsku Franské říše.

Bohatství vládnoucích jedinců bylo způsobeno i podílem na dálkovém obchodě.

V hrobech knížat byly cenné předměty.

L. P. 730 porazil Karel Martel Araby u Tours. Karel Martel byl králem východní části Franské říše - Austrasie, která se rozkládala na územích dnešní SRN a Francie.

L. P. 755 končí vládnutí Langobardů v Itálii. Na dlouhou dobu poté Neapolsko, Sicílie a jižní Itálie zůstávají u Byzantské říše, Lombardie se stala součástí Franské říše a samostatně začíná existovat papežský Řím.

V období L. P. 770 - L. P. 815 byl Karel Veliký králem území, které zahrnovalo dnešní Francii, Německo, později také Lombardii, Rakousko a území Avarů. Jeho otcem byl Pipin, od kterého začíná dynastie Karlovců.

Mikulčice (dnešní jižní Morava) jsou v 8. století z hlediska kultury zaměřeny avarsky, z pohledu územní příslušnosti se přibližují nezávislosti.

L. P. 790 je v rámci Nordgau - severní bavorské župy Franské říše - založena „Česká marka“. Jednalo se o oblast sousedící s územím obývaným českými kmeny.

Mezi L. P. 790 - 800 porážela vojska franského krále Karla Velikého Avary. Proto mohly na východ podél hranice Franské říše vznikat knížectví a podobné útvary (převážně slovanská).

 

Zemědělství - vícero knížat

 

(Přijde doplnit, pokud na nějakou větší změnu přijdu.)

 

Stavby a sídla - vícero knížat

 

Knížata v Čechách stavěla (dřevěná) hradiště.


 


 

 

 

Hlavní zdroje

 

Kronika Českých zemí, kolektiv autorů, Fortuna Print s. r. o. Praha, 1999

Velká nástěnná mapa světových dějin, Kentaur a. s., Polygrafia, Praha 1992 dle originálu C. W. Deacon & Co., Londýn resp. Edward Hull, Studio Editions, Londýn, 1998

Atlas světových dějin, Euromedia group, k. s., Knižní klub, Praha, 1999, Times Books Londýn, uspořádal Geofrey Parker

Kronika lidstva, Fortuna Print Praha, spol. s r. o.

Písmo svaté Starého a Nového zákona, ekumenický překlad, Praha 1979

Právo, Magazín Práva


 

 

Další  zdroje a poznámky

 

 

[1] Datování období doby kamenné - starší -> střední -> mladší -> pozdní -  není  v pramenech jednoznačné (paleolit -> mezolit -> neolit -> eneolit). Ostatně podobně je tomu i u přechodů mezi jinými obdobími.

[2] Období stěhování národů se datuje od L. P. 400 – na dnešním území ČR k němu ale docházelo až od L. P. 500

[3] Zdroj: 100+1 ZZ č. 20/2006

[4] Rozhovor s p. Jiřím Svobodou pro magazín Hospodářských novin Víkend, 14. 7. 2006

[5] Zdroj: Sedm dcer Eviných, Bryan Sykes, nakladatelství Paseka, stručná informace in HN, 5. 6. 2004

[6] Archeologické nálezy p. Stephana Kröpelina z univerzity v Kolíně n. Rýnem

[7] Zdroj: Chebský deník, in www.agris.cz, 21. 10. 2004

[8] Zdroj: 100+1 ZZ č. 15/2006

[9] Zdroj: http://karant.pilsnerpubs.net/PRA/soubory/PRA2.doc

[10] Zdroj: 100 + 1 ZZ

[11] Zdroj: http://karant.pilsnerpubs.net/PRA/soubory/PRA2.doc

[12] Zdroj: Pořad Jak to vzniká, in ČT, léto - podzim 2004

[13] Zdroj: referaty/ireferaty.cz

[14] Zdroj: http://karant.pilsnerpubs.net/PRA/soubory/PRA2.doc

[15] Zdroj: www.dejepis.com

[16] Zdroj: www.maturity.cz

[17] Zdroj: http://karant.pilsnerpubs.net/PRA/soubory/PRA2.doc

[18] Zdroj: http://karant.pilsnerpubs.net/PRA/soubory/PRA2.doc

[19] Zdroj: cs.wikipedia.org

[20] Zdroj: Muy Interesante, Madrid, in 100 + 1 ZZ, č. 7/2004

[21] Zdroj: http://karant.pilsnerpubs.net/PRA/soubory/PRA2.doc

[22] Zdroj: history.czechian.net

[23] Zdroj: zeme.sopka.cz

[24] "Nezcizoložíš" místo „Nezesmilníš“ je doslovný překlad.

[25] Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Desatero; www.biblenet.cz; www.textuzitecnyipronevericizde.estranky.cz

[26] Zdroj: zeme.sopka.cz

[27] Zdroj: www.maturity.cz

[28] Zdroj: cs.wikipedia.org

[29] Zdroj: sk.wikipedia.org

[30] Zdroj: ireferaty.zpravy.cz

[31] Kronika lidstva (str. 106)

[32] Zdroj: www.dejepis.com

[33] Zdroj: Kronika lidstva (str. 162)

[34] Zdroj: history.czechian.net

[35] Zdroj: 100+1 ZZ

[36] Zdroj: Ústav archeologické památkové péče středních Čech, www.uappsc.cz/uappsc/osidleni.html

[37] Zdroj: www.seminarky.cz

[38] Zdroj: sweb.cz/keltoman

[39] Zdroj: www.libri.cz/databaze/dejiny

[40] Zdroj: www.cotoje.cz

[41] Zdroj: Skutky 5,38

[42] Skutky 11,26 (až 30)

[43] Zdroj: 100+1 ZZ č. 3/2005

[44] Pozn.: Poblíž Mušova (Brno) jsou 3 místa nazvaná Hradisko.

[45] Zdroj: ČT, pořad Kamera na cestách: Krajiny Země 3

[46] Zdroje: ČRo, ČT, 5. 12. 2004; katechumenický seminář; www.wikipedia.org

[47] Zdroj: www.vzpominky.cz

[48] Zdroj: Katolický týdeník č. 4/2005

[49] Zdroje: www.wikipedia.org; www.maturita.cz

[50] Zdroj: Katolický týdeník č. 4/2005

[51] Zdroj: LN, in www.agris.cz , 11. 11. 2005

[52] Zdroj: www.libri.cz

[53] Pozn.: Vřetáko sloužilo k předení. Zdroj: Frymburský zpravodaj (na internetu).

[54] Pozn: Jindy zase platili.

[55] Zdroj: www.agris.cz, cca 20. 5. 2004